Počátky pražské galerie
Historie pražské galerie se začala psát na začátku února 1976, kdy se několik místních šlechticů, kteří se věnovali zájmům českého lidu rozhodlo společně s několika dalšími měšťany založit několik institucí. Jejich cílem bylo pozvednout povědomí ostatních občanů o nejrůznějších dílech a pozvednout tak jejich kulturní znalosti. Proto došlo k založení Akademie umění a Obrazárny přístupné pro veřejnost. V roce 1902 se k pražské Obrazárně připojila další budova - Moderní galerie Království českého, kterou podporoval ze soukromých zdrojů císař František Josef I.
Tato galerie následně započala s výběrem vhodných uměleckých děl a zaměřila se na české umělce 20. století.
Pražská galerie během 20. století
V roce 1918 došlo k přejmenování názvu, pod kterým se Obrazárna prezentovala. Tato změna ale nijak neovlivnila význam této instituce. Po jmenování Vincence Kramáře do vedoucí funkce, se během několika let Obrazárna přeměnila na výborně vedenou galerii s moderními prvky. Během 2. světové války dokonce získala právo spravovat expozice Moderní galerie, která byla v tomto období zrušena. Tato dočasná právní úprava se v praxi osvědčila, proto byla roku 1949 oficiálně uznána příslušným zákonem. Ten rovněž rozhodl o dalším přejmenování instituce, která od té doby používala současný název - Národní galerie v Praze.
Činnost pražské galerie
Pražská galerie od roku 1949 pečlivě shromažďuje, uchovává, studuje a odborně zpracovává vybraná umělecká díla, které jsou následně zpřístupněna běžným návštěvníkům. Galerie se především zajímá o sochařská, malířská a grafická díla našich i zahraničních autorů. Další důležitou činností je zajištění ochrany předmětů, které mají historickou nebo jinou muzejní hodnotu. O svém výzkumu i experimentálních postupech následně informuje odbornou veřejnost a to pomocí nejrůznějších výstav, publikací nebo seminářů. Sbírka umění pražské galerie tvoří část identity našeho státu. I dnes tedy plní účel, za kterým byla v minulosti založena.